Ražický pražec festival country a bluegrassové hudby

Historie

Od Starýho Mecha

Vážení přátelé,

nechce se tomu ani věřit, ale je to tak. Letos v červnu proběhne v naší obci již dvacátýtřetí ročník festivalu folk-country a trampské písně - RAŽICKÝ PRAŽEC. První Ražický pražec byl 16. června 1985 od 14.00 hod. v prostředí ražického přírodního amfiteátru. Ale vše začalo o rok dříve. Na schůzi OB Ražice přišel člen OB Láďa Drye s nápadem uskutečnit zkušebně přehlídku country kapel v rámci okresu Písek. Tyto přehlídky se začínaly rozbíhat po celé republice a někde se již konaly několik let. Byl jsem pověřen jako vedoucí OB domluvit tuto akci s Okresním kulturním střediskem, odborem kultury ONV Písek a požádat je o spolupráci. Na zářijovém školení kulturních pracovníků v Milenovicích jsem tento návrh konzultoval s panem Radochem, Jirkou Rainišem, paní Ješinovou, s ředitelem píseckého divadla panem Rothbauerem, Jirkou Hladkým, Karlem Čabrádkem a vedoucím odboru kultury Vaškem Texlerem. Kupodivu všichni byli tímto nápadem zasaženi na tom správném místě a okamžitějsme domlouvali podrobnosti. Divadlo přislíbilo zvuk, Jirka Hladký spolu se mnou zajišťoval účinkující, Kája Čabrádek plakáty a reklamu atd. Bylo rozhodnuto, že festival nebude jenom v rámci okresu, ale budou pozváni účinkující z celého kraje. Namítal jsem, že máme v pokladně pouhých 2 500,- Kčs a první ročník představoval náklady kolem 8 000,- Kčs. Byl jsem zjištěn, že nám všichni pomohou a v případě prodělku se s námi podělí o případný schodek. K překvapení všech, hlavně nás pořadatelů, skončil Pražec výdělkem, a to vlastně rozhodlo o dalších ročnících. Ale nebylo to až tak jednoduché. Hygiena požadovala sociální zařízení se splachováním, bylo nutno upravit pódium, střechu, přidělat sedačky se stoly, provést nátěry. Nutno říci, že díky tehdejšímu předsedovi Místního národního výboru panu Píbalovi a velkému pochopení všech občanů vzalo všechno rychlý spád. Nakreslit plánek sociálního zařízení by se nestihlo, tak jsem s Pepou Klonfarem podle knihy "Stavím, stavíš, stavíme" nakreslili skicu, spočítali materiál a tato skica byla schválena s tím, že řádná dokumentace se dodá později. Všem občanům a kamarádům, kteří se tenkrát podíleli na tomto šturmu, patří velký dík. Bez nich by první ročník byl o rok později. Kolaudace byla týden před premiérou a až na malé závady to dopadlo dobře, a tak nic nebránilo tomu, aby na pódium přišli první účinkující. Ani s účinkujícími to nebylo tak jednoduché. Nějaké Ražice jim vůbec nic neříkaly, a tak nám někteří odmítli účast. Paradoxem je, že později se sami hlásili, ale program byl plný a my je museli odřeknout. Velkou práci pro zrod Ražického pražce udělala kapela MINNESENGŘI z Českých Budějovic, kteří vystupovali na prvních pěti ročnících a byli ochotni slevit ze svého honoráře ve prospěch právě se rodícího festivalu.

Myslím si, že teď se sluší, abych Vám představil ty, kteří se zúčastnili 1. ročníku: MINNESENGŘI, ŠAFRÁN, PTÁCI, BAKALÁŘI, ROHÁČI, TRIO,. VORAŘI, PŘÍVORKA, BRATŘI LUŇÁČKOVÉ, PEPA HAMPL, PAVEL LOHONKA, HONZA BICAN, IVAN HOFMANN. Devět kapel a čtyři sólisté. Prožíval jsem bezesné noci. Moc jsem se těšil, ale málo jsem toho napsal. Potajmu jsem prosil pána boha o krásné počasí - podařilo se - a jak jsem už předeslal, všechno bylo OK i finančně. Ještě taková perlička - o každé akci jsme museli informovat SNB a ti, když viděli 13 účinkujících, poslali autobus se zásahovou jednotkou - byli to bezvadní chlapi a když viděli, že se nic neděje, tak se také rádi podívali na program a vše bylo v pohodě. A to si představte, že na první ročník přišlo přes 700 diváků! Vstupné bylo: děti 10 Kčs, dospělí 25,- Kčs. Po třetím ročníku jsme byli pozváni na celostátní seminář pořadatelů festivalů, na kterém byli pořadatelé z Čech, Moravy a Slovenska a každý zaběhlý festival dostal svůj termín pořádání, abychom si vzájemně nekonkurovali a byl i lepší výběr umělců. Ražice dostaly vždy první sobotu v měsíci červnu. Tento termín dodržujeme na rozdíl od jiných (bohužel). V mém vzpomínání se nemohu nezmínit o Jirkovi Hladkým. Celých bezmála dvacet let (což je pomalu třetina života) jsme s mnoha kamarády připravovali tento nádherný festival. Pomáhala nám a dodnes pomáhá parta děvčat a chlapců z Písku pod vedením ROMIHO PIXY. Jirka za to, co dělá pro nás pro Ražice, by si možná zasloužil být čestným občanem. Věřte, že to dá moc a moc práce dát dohromady kolem dvaceti kapel. Musí se jim vyhovět časově, aby na sebe program navazoval, uzavřít smlouvy a potom se při programu nervovat, zda přijedou všichni. Stalo se, že nepřijeli například ZELENÁČI Mirka Hoffmana nebo LOKÁLKA z Hradce Králové a jiní. Potom se musí přesouvat účinkující, případně natahovat o dvě nebo tři písničky, nebo nasadit náhradní kapelu, aby se časový program srovnal. A divák nesmí nic zpozorovat. Vzpomněl jsem si též na jedny nervy s Michalem Tučným. Měl vystupovat s kapelou PLATAN BAND Ivana Hoffmana. Kapela hrála od 20.00 hod. jako o život a Michal nikde. Na cestě k hlavní silnici jsme se potkávali já a Jirka Hladký a vyhlíželi Michala. Někteří diváci již vyžadovali vrácení vstupného, že jsme je podvedli, že jeho jméno na plakátech byl finanční trik. Uklidňovali jsme je, že program končí ve 23.00 hod. a že Michal určitě přijede, ale ruku do ohně bych za to v tu chvíli nedal. Přijel ve 12 00 hod., z auta běžel rovnou na pódium a zpíval jednu písničku za druhou půldruhé hodiny nonstop! Divákům vysvětlil, že odpoledně dostal příkaz z vyšších míst hrát v parku kultury v Praze pro vlak sovětských pionýrů, kteří k nám přijeli na návštěvu. Nakonec vše dobře dopadlo, diváci mu odpustili a jeho krásné písničky si poslechli jak sovětské děti tak návštěvníci Ražického pražce. Ještě jedna zajímavost - za svůj koncert si vzal - věřte nevěřte - pouhých 999,- Kč. Řekl, že se cítí již jako Jihočech a že nám moc fandí. Tenkrát jsme si spolu potykali a ještě jsme se spolu mnohokrát setkali při jeho vystoupeních v Písku, Ražicích a v Kestřanech při Rýžování zlata. Jeho další vystoupení na Ražickém pražci se bohužel již neuskutečnilo, podlehl v boji se zákeřnou chorobou. I on patřil k těm, kteří proslavili Pražec a Ražice.

Díky, Ivane, za seznámení s ním, byl to skvělý člověk! Vždycky jsme si s Jirkou Hladkým říkali - ještě desátý a končíme, ať to dělá někdo jiný, potom jsme to říkali při patnáctém a teď to říkáme o dvacátém. Ale čas a přibývající léta nezastavíš. Jednou to opravdu přijít musí, ale myslím si, že ti, co přijdou po nás to budou dělat dál a stejně dobře, ne-li lépe, aby ti úžasní lidé, kteří sem jezdí z celých Čech, mohli zase přijet do ražického amfíku a vzpomínat třeba zrovna na Jirku Hladkého, který všechny dosavadní ročníky moderoval, na výborný guláš od pana Jirmana, na přímo skvostné zelné třepáky Ládi Dryeho, bez kterých si nelze představit ani jeden Pražec - díky Láďo. Nelze zapomenout na partu výborných a pracovitých pořadatelů, kterých je ve službě vždy kolem pětačtyřiceti (pokladny, požární dozor, zdravotní dozor, děvčata v kuchyni, fotograf, děvčata u úřednického stolu, která vyřizují cestovné a honoráře, vydávají stravenky - samozřejmě lidé na place). Nemohu zapomenout ani na ty, kteří se starají o to, abychom neměli žízeň a hlad. Je to spousta stánkařů. Z těch domácích je to pivovar PLATAN, náš dlouholetý sponzor, restaurace "U SOUDKU". Oba strávili s Ražickým pražcem hezkou řádku let. Díky! Třeba si někdo z těch lidiček vzpomene i na moji stodesetikilovou maličkost, na STARÝHO MECHA. Měl jsem s tím a mám hodně práce, ale dělám to rád. Poznali jsme při Pražci spoustu bezvadných lidí a většina z nich se stala našimi kamarády, ať už to byli účinkující anebo návštěvníci Ražického pražce. Byli jste velmi dobří po celých devatenáct let a věřím, že oslava dvacátého ročníku bude oslavou nás všech, kteří máme rádi tento festival. A teď pár postřehů. Největší návštěva byla v roce 1989, kdy přišlo 1 540 diváků. Nejvzdálenější účinkující byla Susan Lindfors z USA. Nejblíže do Ražic měl Andrej Dumka, který byl ze sousední Heřmaně. Zvukaři se vystřídali celkem čtyři, ale teď již několik let zvučí Míra Trsek z Českých Budějovic a je to mistr svého oboru - díky Míro! Festivalu se také zúčastnil šerif osady "DÁLAVA" v Chicagu EDA VEDRAL a jednou tu byla též jeho žena ALICE. Eda je člověk, který kolem sebe vždy rozdává radost a dobrou náladu a tu při takovéto akci všichni potřebujeme. Ještě dlouho po Pražci nám zní v uších jeho překrásný slogan - BYL TO KRÁSNEJ PRASEČINEC" - díky Edo. Škoda, že pro velkou dálku k nám nemůže přijet častěji.
Ražický pražec zažil též Indiánskou svatbu v přírodě. Bylo to na devatenáctém Pražci. Nevěsta Radka Škramlíková, ženich Jarda Čekal z Černovic u Tábora, dlouholetí návštěvníci Pražce. Svatební obřad provedl pan starosta obce Ražice Jaroslav Němejc a vše bylo stvrzeno podpisem na indiánském špalku. Tak hodně štěstí a zdravíčka a ať vám to dlouho vydrží! Jeden z ročníků zastihla v půl jedenácté večer průtrž mračen a to takovou silou, že během několika minut byl amfiteátr plný vody ve výši asi 120 cm a někteří odvážlivci skákali ze stolů šipky a s chutí si zaplavali.
Vážení, co dodat na závěr. Ražický pražec je tím, čím je, hlavně díky vám věrným divákům a našim sponzorům, kterých bych chtěl též poděkovat. Moc si vážíme vaší pomoci a věříme, že nám zachováte přízeň i při dalších ročnících. Mým kamarádům pořadatelům, Jirkovi Hladkému, panu starostovi a všem lidem, kteří se budou točit kolem každého ročníku, přeji pevné nervy, budou vlastně tři dny ve službě a spánku bude poskrovnu. Věřte, že všechny ročníky stály za to. Přejme si všichni, aby bylo krásné počasí a aby se nám každý Ražický pražec vydařil a měli jsme suchou stopu!

Zdraví vás kamarád
Vašek Šefránek
alias STAREJ MECH


AHOJ!